Medvědi na cestách – cestovatelský web

Napříč ledovou Altají a pustým Kazachstánem

Po asi šestihodinovém martyriu při odbavování na rusko-mongolské hranici jsme se přehoupli do Republiky Altaj, nejvýše položené součásti Ruské federace. V tomto chudém, ale nádherně hornatém kraji nás okouzlil kontrast podzimních barevných lesů a pastvin se zasněženými vrcholky přilehlých hor. Po rozkoukání se ve městě Kosh-Agach jsme se rozhodli popojet kolem řeky Čuja dále až k Severočujskému horskému hřbetu. Tento masiv je tvořen mnoha čtyřtisícovými vrcholy, které mezi sebou skrývají nádherná zapomenutá údolí, a bylo by hříchem alespoň jedno nenavštívit. My jsme si vybrali údolí okolo říčky Aktru, která vytéká zpod největšího ledovce oblasti stejného jména. Strávili jsme zde nádherné tři dny, kdy nám sice přálo slunečné, ale o to studenější klima. V noci teplota klesala až k -15° Celsia a o sníh nebylo ve vyšších polohách nouze.

Podzim na ruské Altaji

Podzim na ruské Altaji

Po opuštění údolí jsme se rozhodli vydat dále na severozápad směrem k hlavnímu městu oblasti Gornoaltajsku. Bohužel asi v polovině několika set kilometrů dlouhé cesty naše auto z ničeho nic zahlásilo vadu na motoru a ten se sám od sebe přepnul do jakéhosi „nouzového režimu“, který umožňoval maximální cestovní rychlost maximálně cca dvacet kilometrů za hodinu. Zkoušeli jsme různé varianty, jak si domýšlivé auto zpět naklonit, bohužel bez úspěchu. Šnečím tempem jsme se doplazili přes 30 km do nejbližšího města a rozhodli se najít autoservis, kde by nám pomohli. Do místa jsme dorazili okolo osmé hodiny večerní, takže jsme ani nedoufali, že se nám to poštěstí. Díky ochotné pomoci místních jsme ale nakonec autoservis našli a ihned auto připojili na diagnostiku, abychom zjistili, co s ním je. Opět jsme ocenili, že jsme do těchto míst jeli vozem značky Toyota. Všude, kde jsme se zatím vyskytovali, se auta s „téčkem“ ve znaku objevovali v hojném množství, dokonce by se dalo říci, že počtem ostatní převyšovali. A i proto se v každém zapadlém městečku najde nějaký ten servis, kde se dá vůz dát do pořádku. Nemyslíme si, že by to bylo například s věhlasnými terénními vozy značky Land Rover možné. Ale zpět k našim trablím. Naštěstí se ukázalo, že se jednalo pouze o vytržený drátek k jednomu ze senzorů, který snímá správný běh vozu. Stačilo drátek nastavit novým kusem, chvilka pájení a mohli jsme opět vyrazit! Další poučení pro naši příští cestu!

Podzim na ruské Altaji

Po krátkém zastavení v Gornoaltajsku jsme se vydali do čtyřsettisícového města Barnaul, centra sousedního regionu, takzvaného Altajského kraje. Zde jsme se po naší předchozí zkušenosti rozhodli navštívit již větší autoservis a nechat auto podrobit pořádné po-mongolské prohlídce. Přeci jen, cesty tam občas byly dost drsné a nechtěli jsme nechat na druhou část naší cesty nic náhodě. Měli jsme opravdu štěstí a narazili jsme náhodou na servis se specializací na terénní vozy. Zde nám krom výměny oleje kompletně zkontrolovali podvozek včetně tlumičů a zavěšení kol. Také nám konečně pomohli za pomoci plastové desky opravit rozbité zadní okno, památku na Mongolsko, které jsme do té doby pouze zakrývaly nepromokavou celtou.

Z Barnaulu jsme se vydali přímo na jih, směrem ke kazašským hranicím. Zde vše probíhalo naprosto bez problémů, pravděpodobně proto, že je Kazachstán spolu s Ruskem součástí jednoho celního prostoru. Naším cílem ovšem byl spíše jižněji umístěný Kyrgyzstán, proto jsme se necelé dva tisíce kilometrů napříč východním Kazachstánem rozhodli ujet v co nejrychlejším tempu. Krom právoplatně udělené pokuty za rychlou jízdu se toho během naší cesty touto obrovskou zemí vlastně moc nestalo. Pusté planiny s občasnými osadami během cesty postupně vystřídaly vzdálené horské vrcholy a my jsme věděli, že se pomalu ale jistě blížíme ke kyrgyzským hranicím. Abychom Kazachstán neodbyli jen průjezdem, rozhodli jsme se navštívit kaňon řeky Šaryn, kterému se často pro svou krásu říká malý Grand Canyon. Bohužel se ukázalo, že nelze spoléhat pouze na tištěné průvodce a mapy, ale občas je místo návštěvy také dobré nejdříve prozkoumat ve vodách internetu. Díky tomu jsme se ke kaňonu dostali z druhé strany a ukázalo se jako nemožné dostat se do jeho nejznámější částí. Nedělali jsme si z toho ale hlavu a rozhodli se i tak prozkoumat krásy tohoto jedinečného místa a strávili jsme okolo řeky několik krásných letních dní.

Odpočinek u kaňonu Šaryn

Odpočinek u kaňonu Šaryn

Kaňon Šaryn

Po jeho opuštění to bylo již coby kamenem dohodil na kazašsko-kyrgyzské hranice, které se nacházely v již nádherné horské krajině a po krátké prohlídce vozu jsme byli konečně v Kyrgyzstánu. O tom ale zase, jak to tak bývá, v příštím příspěvku! :)

Jedna z mnoha kazašských mešit, které jsme potkali

Tagged in:
About