Medvědi na cestách – cestovatelský web

Sprint do Ulan-Ude

Od minulého příspěvku jsme neujeli moc kilometrů, ale zažili si dost. Kiba chytil Babézii a nechybělo moc, aby to všechno špatně dopadlo. Ale pěkně od začátku..

První koupání v Bajkalu!

Typický trhovec

Po Irkutsku jsme se vydali na Bajkal. Za podporu této etapy v rámci projektu „1000 mil pro jeden cíl“ děkujeme nejlepší mělnické akvaristice Vivarium – a hlásíme, že jsme žádné pořádné ryby neviděli! Nejdříve jsme navštívili městečko Baykalsk, kde jsme konečně vykoupali jak psa, tak sebe. Voda byla krásně čistá a průzračná, i když pořádně ledová! Po důkladné očistě jsme vyrazili na místní trhy nakoupit nějaké ty zásoby a vyrazili dál na sever podél břehu jezera hledat nějaké klidné místo na přenocování.

Západ slunce nad Bajkalem

Nakonec jsme našli krásné a i vcelku opuštěné místo na camping nedaleko vesničky Novosnezhnaya, kde jsme si konečně dali oraz, uvařili vydatnou večeři a konečně v klidu přechutnali nějaká ta čerstvě nakoupená a v Bajkalu vychlazená ruská piva. Jestli ale čekáte doporučení, nedostanete ho. Všechna stála za starou belu! I tak jsme si večer na břehu jezera příjemně užili.

Druhý den nám Kiba přišel unavený, nikam jsme nepospíchali, tak jsme na místě zůstali celé dopoledne. Bohužel během dne se situace postupně horšila, Kiba nechtěl jíst ani pít, později ani chodit. Když jsme si všimli, že čůrá moč, která měla barvu Coca-Coly, naložili jsme ho do auta a vyrazili hledat nejbližší veterinární pohotovost. Problém byl ten, že byla neděle a všude zavřeno. Naštěstí jedna otevřená klinika byla v Ulan-Ude, hlavním městě ruské federativní republiky Burjatsko, kam jsme dorazili kolem jedenácté večer. To už byl Kiba apatický, lhostejně si nechal odebírat vzorky a bylo mu všechno jedno. Klinika nás naštěstí příjemně překvapila vybavením i přístupem, i v nočních hodinách se nám věnoval čtyřčlenný tým, dělali jeden test za druhým a tvářili se čím dál vážněji.

Bohužel nikdo, ani mladý doktor Jura, který se nás ujal, neuměl anglicky, takže domluva byla trochu krkolomná. Nakonec se ukázalo, že Kiba má Babézii – krevního parazita, který rozkládá červené krvinky (proto ta tmavá moč) a je přenosný klíšťaty. Pokud se neléčí včas, je nemoc smrtelná. Pravděpodobně se jednalo o klíště už někdy ze začátku cesty, protože infekční doba je cca týden a navíc v této oblasti se nemoc nevyskytuje. Díky tomu vyvstal i další problém – léčiva na Bábezii díky tomu běžně nemají. Naštěstí po delším hledání našli jednu dávku někde zaštrachanou. I tak byla celá první noc dost náročná. Kiba ležel na kapačkách a měl vysoké horečky, dávali mu jeden koktejl za druhým a my jsme nevěděli, jestli se začalo s léčbou včas.

Kapaček se prostřídalo opravdu hodně...

Druhý den se naštěstí situace začala pomalu lepšit. I tak bylo potřeba, aby byl Kiba průběžně na pozorování a občas dostal nějaké podpůrné léky. Tak tu bydlíme třetí den na zadním dvoře kliniky, všichni dospáváme předchozí noci a sbíráme síly na další cestu. Pokud vše půjde dobře, zítra budeme moci vyrazit pomalu zase vpřed, Mongolsko už je coby kamenem dohodil!

Náš camping na dvoře veterinární kliniky

Takže dávejte bacha na klíšťata, jsou to ještě větší potvory, než jsme mysleli :(. O Babézii se moc neví, přitom se celkem rozšiřuje a můžete se s ní potkat například v Polsku nebo na Slovensku. Tak až vám pes začne čůrat podezřelou barvu, šupejte s ním co nejrychleji na veterinu! A kdybyste měli cestu do Ulan-Ude, stavte se za Jurou a vyřiďte mu, že ještě jednou děkujeme, že Kiba už zase loví mouchy!

About