Medvědi na cestách – cestovatelský web

Z Mělníka do Moskvy a dál!

Věřte nevěřte, ale opravdu jsme vyrazili! Sice o dva dny později, ale přece! :) Balení se nějak protáhlo a ještě než jsme vyjeli, tak se objevily problémy s autem, konkrétně s nefunkční ruční brzdou, ale děkujeme za expresní opravu Tomáši Pekařovi a klukům z CarPek!

Odpočíváme v Litvě

A jak už určitě víte, snažíme se naší cestou podpořit charitativní projekt 1000 mil pro jeden cíl. A proto děkujeme jménem nadačního fondu Krtek sponzorovi první „tísícimílové etapy“ –  našemu oblíbenému mělnickému pivnímu baru Němý Medvěd! :)

První kilometry za české hranice nás vedly přes Polsko, které nás překvapilo výborným stavem silnic i dálnic, a to i přes všechna varování, které jsme dostali. Po jeho nočním přejezdu nás přivítala Litva krásným barevným východem slunce a nekonečnými rovinkami v divoké lesnaté pobaltské přírodě. Po ní následovalo Lotyšsko, kde snad půlka naší cesty procházela velkou rekonstrukcí, což jistě potěší budoucí návštěvníky, ovšem my jsme z neustálého čekání na semaforech byli dosti otrávení. No a po Lotyšsku a dvaceti sedmi hodinách jízdy z Mělníka (i s pauzami) jsme dorazili na ruské hranice.

Nekonečné opravy silnic v Lotyšsku

Lotyšsko-ruské hranice ve městečku Terehova jsou kapitola sama pro sebe. Během jejich projíždění jsme ukazovali pas a ostatní dokumenty přibližně osmkrát na všech možných místech. To by nebyl sám o sobě takový problém, kdyby se ovšem chtělo na tomto hraničním přechodu někomu pracovat. Když jsme dorazili na místo, tak před námi stály ve frontě asi čtyři auta. Říkali jsme si, paráda, za hodinku jsme pryč! A ouha. Jen průjezd lotyšskou stranou trval hodinu. Ovšem problém byl hlavně na straně ruské. Pro vjezd do Ruské federace je potřeba krom předložení pasu vyplnit ještě celní prohlášení a tzv. migrační kartu. A touto procedurou musí projít opravdu každý. A pokud se ruskému celníkovi nelíbíte, tak si Vaše auto může hezky vzít stranou a podrobit důkladné prohlídce. Ke všemu uvedenému ještě přibyl ten fakt, že jsme se trefili přesně do výměny směn a večerní pauzy zároveň, což v praxi znamenalo, že jedna kancelář přestala pracovat od 19:00 do 20:00 a když jsme jejich kontrolou konečně prošli, tak druhé kanceláři, kam jsme měli předat doklady z té předchozí, právě začala hodinová pauza. Ale abychom jen nenadávali, tak krom čekání jsme na žádné problémy nenarazili. Auto prohlíželi jen zevrubně, možná je odradil počet věcí naskládaných až po střechu. S vízy ani s doklady pro psa problém také nebyl, takže jsme po cca pěti hodinovém martyriu konečně mohli říci – jsme v Rusku!

Po noclehu kousek za hranicemi jsme se vydali ukrajovat kilometry z naší cesty na Bajkal. Prvním mezníkem pro nás byla Moskva. Centrum města nás nelákalo, proto jsme se rozhodli pro noční objezd města obchvatem, abychom se vyhnuli zácpám. Ale jelikož byl pátek, kdy každý rozumný Moskvan vyráží na víkend z města, tak jsme v zácpách strávili něco přes tři hodiny, i když jsme město projížděli po půlnoci. Po celonoční jízdě jsme se rozhodli si odpočinout u břehů ruského veletoku Volhy, takže tenhle příspěvek mastíme na benzinové pumpě u městečka Čeboksary, pro zajímavost ho na mapě můžete najít zde!

Kuchyňka a kuchař! :)

Koupeme psa ve Volze!

Tak za pár dní zase ahoooj!

Tagged in:
About